Zkušenosti účastníků

Na této stránce jsou zveřejňovány zkušenosti účastníků seminářů s testováním laterality. Pokud nevíte, jestli se semináře zúčastnit, texty od těch, kteří již tuto zkušenost mají za sebou Vám mohou napovědět. Zároveň jsem o názor poprosil i partnery/partnerky skrytých leváků, kteří mají seminář za sebou, aby bylo možné získat představu o tom, jak změny na skrytých levácích vidí jejich nejbližší.

“ O kurzu jsem se dozvěděla úplně náhodou a rozhodla jsem se ho navštívit jako přeučený levák. Dozvěděla jsem se výborné informace o práci s vlastní lateralitou, osvojila si nějaká cvičení na práci s hemisférami a ta mi velmi pomáhají. „

Renata S.

„Na kurz jsem se přihlásila spíš abych možnost být skrytý levák prozkoumala, než že bych u sebe měla vyloženě podezření. A největší motivací bylo zjistit více o světě leváků kvůli dceři. O to více mě „pobavilo“, jak mi postupně většina testů vycházela na levou stranu lépe. Kromě toho, že jsem si neochotně po kurzu musela přiznat, že se mě skryté leváctví týká, jsem zjistila i vše potřebné pro podporu své malé dcery.
Do zapojování levé strany, případně nahrazení činností pravé ruky levou, jsem se pustila, ale na nějaké hodnocení dopadu je brzy. Nicméně myslím, že k některým malým, ale významným změnám, ke kterým u mě v poslední době došlo, kurz nepochybně přispěl.
Ale především…bez ohledu na levo/pravostrannost…jako nejvetší přínos vnímám to, že se v klidu a v bezpečném prostředí naučíte poslouchat a vnímat své tělo. Cítit, jestli jste nebo nejste v napětí, cítit, jestli vytváříte tlak na výsledek, prostě „se“ cítit.
Protože pokud se vydáváte na nějakou cestu seberozvoje, tak se tomu stejně nevyhnete a na tomto kurzu si to za pár dní opravdu dost procvičíte. Hodně štěstí všem.“

Pavla P.

„Manžel má dlouhodobě problém s tím, že nedokáže vnímat své emoce, většinu z nich potlačuje dříve, než si je uvědomí. Dopady na jeho psychické zdraví to mělo značné, trpěl depresivními stavy, neustálou frustrací a nespokojeností a neznal příčinu. Po Honzově kurzu “Žij svou lateralitu” se to hodně zlepšilo, změnu vnímal manžel i já. Ne, že by bylo najednou všechno dobré, ale jako by našel nějakou cestu k sobě, kterou se mu dříve objevit nepodařilo. Lépe vnímá, jak se cítí a co potřebuje, což je základem proto, aby mohl měnit věci k lepšímu. A krom toho přijel z kurzu nadšený, odpočatý a vyklidněný :)“

Manželka skrytého leváka, který navštívil kurz (jméno záměrně neuvedeno)

„K Honzovi na testování laterality jsem šla víceméně ze zvědavosti a s tím, že se prostě otestuji a potvrdím si, že jsem pravačka, protože to vím stoprocentně, nikdy mě nikdo nenutil do psaní pravou, dokonce jsem měla nejhezčí písmo na škole a mé písanky z první třídy byly na výstavách! (Má zručnost pravé ruky nepopiratelná) K tomu, že na mě sedí dost příznaky skrytých leváků jsem byla skeptická, protože to přece sedí na dost lidí ne? 🙂 Honza je super příjemný člověk, vedl kurz zajímavě, vědomě, pomáhal nám při testování rozlišovat naše pocity a tím i výsledky. No a já jsem byla stále udivenější, že mi vlastně většina testů vychází nalevo… Ke konci našeho kurzu byla část lidí nadále šťastnými praváky, ale já jsem si musela přiznat, že opravdu jsem skrytá levačka a najednou mi to celé dávalo smysl a hlavně… ten POCIT! Cítila jsem ohromnou vnitřní sílu už jen díky tomu uvědomění a také samozřejmě z upřednostňování levé ruky při běžných úkonech. Sílu, kterou jako levačka dělající vše pravou jsem nikdy neměla a můj život dle toho vypadal…  Z kurzu jsem odjela s doporučeními a instrukcemi, jak pracovat dál a jít vstříc šťastné budoucnosti… doslova. 🙂 Je neskutečně zajímavé, jak se mi zdá život najednou poněkud snazší, proto bych kurz doporučila všem, kteří mají nějaké „příznaky“ uvedené na Honzových stránkách. Rozhodně to stojí za to a může vám to změnit život. (Jen k lepšímu!! 🙂 )“

Markéta R.

„Zúčastnil jsem se semináře s testováním laterality a zjistil jsem, že jsem žil pravděpodobně 36 let jako skrytý levák. Kurz vedený Jan Kodadem byl velice příjemný, bylo hodně času a prostoru si všechny cviky vyzkoušet opakovaně a podrobně. Během kurzu jsme v ničem nespěchali, což považuji za důležité. Mezi programem byly dostatečně dlouhé přestávky pro odpočinek, meditace nebo spánek. Lokalita, ubytovaní a jídlo byly proste skvělé, což mi umožnilo si na akci odpočinout. Honza v průběhu kurzu kladl důraz na to, jak se kdo cítí a na vztahy v rámci celé skupiny. To vše mi pomohlo rychle zapadnout mezi ostatní účastníky.

Jsem člověk analytický a věřil jsem, že jsem pravák, nikdy by mi nenapadlo že bych mohl být levák. Nicméně jsem se kurzu zúčastnil, protože mě zajímala obecně ta možnost, že bych teoreticky mohl být levák (důsledek tlaku výkonově nastavené společnosti, která nás neustále tlačí k neustálému zlepšování). Také mě zajímalo, jak testy laterality probíhají (moje zvědavost). Dalo by se říct, že mě výsledek testování moc nezajímal, ale spíše cesta k němu.

V průběhu kurzu jsem začal vnímat vnitřní nejistotu. Zpočátku mi většina testů vycházela nejasně nebo mi vycházely střídavě na obě strany. Že bych mohl být levák? Jak už se dalo předpokládat u 3-denního testovaní, některé testy jsem také nepovažoval za vhodné pro testování laterality (spíše můj osobní pocit), ale velká většina cvičení mi připadala jako smysluplná.

Kromě této nejistoty jsem začal vnímat, že se můj mozek brání přijetí skutečnosti, že bych mohl být levák. Přece jsem měl za sebou 36 let zkušenosti s tím, že jsem pravák, a kdyby to bylo jinak, tak bych to o sobě musel vědět, že ano? Na závěru kurzu jsem byl akorát zmatený, ale zkusil jsem se ještě nerozhodovat a počkat jestli budu mít v následujících týdnech více jasno. V průběhu čekání jsem postupně začal věřit tomu, že jsem levák.

S přepólováním jsem podle doporučení začal hodně opatrně, protože mám jinak tendenci jít do všeho naplno, což by vedlo jenom k frustraci. Postupně jsem změnil jenom pár činností. Přiznám se, že jsem líný se naučit psát levou. I když jsem levák, tak se 30 let cvičení a zkušeností pravé ruky jen tak nedá nahradit. Ale vnímám, že to třeba bude možné v rámci pár let. Proces změny teď asi ještě neskončil. Podle nálady a obecně pocitu v životě přidávám nebo odebírám co dělám levou. Za pár let asi už budu levou dělat více činností než pravou.

Také teď vnímám levou stranu těla jinak. Už jako plnohodnotnou. Ale pohled na pravou stranu se nezměnil, zůstala pro mě také plnohodnotná. Teď už cítím, že je celé mé tělo spolehlivé. Cítím se z toho celkově jistější. Změnil se mi život? Nezměnil. Dělám některé činnosti levou rukou? Občas, střídavě. Cítím se jinak? Ano. Hlavně se mi v něčem ulevilo. Ani jsem nevěděl, že jsem žil ve vnitřním napětí, ale cítím nějakou úlevu, je to rozdíl asi jako mezi tím, jak bych se cítil kdybych vešel do místnosti plné cizích lidí, postupně bych se s nimi se všemi bavil a jak bych se pak cítil při odchodu. Prostě je teď všechno nějak jednodušší.

Napadlo mě, že by to mohla být kravina? To napadne asi každého, ale je důležité počkat, jak se člověk bude cítit po delší době.

Děkuji! Jsem rád, že jsem to mohl zjistit.“

Christoph